Pastelky

Malá barevná dřívka, co s nimi, říkáme mi dospělí si téměř pohrdavě. Jsou jen pro děti. Potkala jsem již tolik velkých dospělých, kteří neměli barevnou pastelku v ruce od svých raných dětských let. Žijí v čistých, ale prázdných bytech s obrazy bez vnitřního určení a v ruce mají prázdnou pastelku bez tuhy. Je to smutné poznání a mě často vhání slzy do očí.

 

Přitom, co vše se skrývá v papírové nebo plechové krabičce plné malých barevných pastelek. Pojďme je zkusit otevřít společně. Opatrně vezmeme první pastelku po tak dlouhé době a udělejme svou první dospělou či nesmělou čárku. Jaká je to barva? To je přece jedno, každá je stejným kouskem nekonečného vesmíru. Každá z nich je krásná, všechny mají svůj čas využití, jsou tu jen pro nás lidi. Nepřemýšlejme, kterou si vezmeme druhou, třetí a každou další. Není žádná hodící se nebo nehodící se k té předešlé. Tajemství pastelek je především v tom, že jsou tu pro nás a milují nás všechny stejně. Naučme se je znovu milovat a ony se nám odvděčí nikdy nekončící láskou k naší vnitřní barevnosti. Rozhlédněme se kolem sebe, co uvidíme? Šedou, černou, obyčejnou barvu? Ale ne, vidíme všechny barvy světa, jsou tady pro nás všude poskládané jako barevné pastelky. Kolik odstínů budeme mít, je jen na nás. Věřte mi, že postupujícím časem stále přibývají a množí se.

Pojďme je poznat, buďme pastelkami ve své barevné krásné duši.

Danka Šlapáková