Kouzelná planeta

Nic. Můžu vnímat nic?

Asi ano, protože nyní cítím absolutní prázdno, překračující vše, co jsem schopna v tomto okamžiku svým srdcem a svou otevřenou duší přijmout.

Zažívám klid planety, jsem tu, abych byla vším, čím mohu být. Pomalu se nořím do tůně bezbarvé, nijaké a zároveň bezpečné prázdnoty. Je tu klid a přesto cítím, že tu něco je, něco co mne přesahuje. Otevírám své oči a vidím nicotu, to zvláštní nic. 

Tak je zase pomalu, neslyšně zavírám a potichoučku otevírám svou duši a v okamžiku spojení je tu přeplněno barvami, kde se tu vzaly? Jsou všude, prostě a úplně všude. Bez hranic, bez pojmenování, či uchopení. 

Zvedám svou fyzickou dlaň, hladím je a vlastně nevím, čeho se dotýkám. Dotyk je tak hebký, neskutečně něžný, plný lásky a pochopení. Vším prostupuje obrovský žár nespoutané energie. Postupně mne celou prostupuje, zaplňuje každý můj vnitřní pór, každou myšlenku, až nakonec přestávám vnímat jeho nekončící žár a hořím.

Stávám se žárem, jsem vším, ničím, jsem součástí planety, jsem planetou. 

Kouzelná živá planeta se stává mým domovem a jsem součástí každé barvy, každého tónu. Jsem vše a nic.

Danka Šlapáková